Kostel Sv. Jakuba

Slávu života, velikost snů, nádheru výrazů, knížecí gesto a stín tragiky, to všecko má v sobě vestavěno chrám sv. Jakuba Staršího. Chrám, který vévoda povelem vyzvedl do tvarové krásy nad malým a šerým městem, jakým byl tehdy Jičín, chrám, který nikdy nebyl dokončen, se stal pomníkem tragiky vévody Albrechta Václava Eus. z Valdštejna.

Byl zamýšlen jako jeden ze středobodů Valdštejnské komponované krajiny. Geometricky se na něj váže kartuziánkský klášter ve Valdicích a vrch Veliš, kde Valdštejn hodlal založit františkánský klášter. Z této stavby vyplývá i typ sakrální stavby: centrály.

Historie stavby tohoto děkanského kostela je velmi rozmanitá. Vévoda Albrecht z Valdštejna původně zamýšlel založit v Jičíně biskupství. V roce 1624 dal dokonce sestavit návrh základní listiny jičínského biskupství, kde kromě počtu osob a příjmů biskupa, všech kněží a sluhů ustanovuje k vystavění chrámu, biskupské rezidence, i ostatních kněžškých bydlišť ročně 12 000 tolarů císařských.

Z biskupství sešlo, ale hlavní chrám chtěl později povýšit na proboštský. Čím více se stupňovalo úsilí jezuitů o získání místa při starém chrámu (dnes sv. Ignáce) a tedy i chrámu samotného, tím více stavitelští organizátoři museli pomýšlet na stavbu nového chrámu.

Stavba se pak stala naléhavou, když skutečně farní chrám starý (dnes sv. Ignáce) byl v prosinci v roce 1627 se schválením pražského arcibiskupa kard. z Harrachu darován jezuitům. Základní kámen k novému chrámu byl položen již v roce 1627 a se stavbou se započalo v roce 1629.

Arnošt Heidelberger zde měl zhotovit pět oltářů. Dále se zde měly vystavět dvě soukromé kaple v jičínském zámku pro vévodu a vévodkyni, aby zde Valdštejn mohl být sám přítomen bohoslužbám.

Stavba pokračovala zvolna, teprve v roce 1632 se raději zastavila stavba valdické lodžie podle návrhu stavitele Sebregondiho, aby kostel mohl být vyhnán pod střechu.

V srpnu dokončil pražský sochař Arnošt Heidelberger pro kostel dva oltáře. Vévoda rozhodl, aby byl kostel do zimy 1634 zcela dokončen a začaly se v něm konat bohoslužby. Sebregondimu dává na vůli, aby strhl klenby v kaplích, nejsou-li dost ozdobné.

První dispozice k valdštejnským projektům pro Jičín dělal Jan B. Marini. Spolupracoval i na detailech projektu kláštera ve Valdicích, což je znát na podobnosti členitosti průčelí obou těchto staveb.

Na chrámu také spolupracoval Ing. J. Pieroni, který setrval do konce života ve vévodových službách. Marini a Pieroni mohli společně vytvořit polohové vnitřní rozvržení.

Ani jeden plán nebyl ihned napoprvé schválen Valdštejnem, dokonce se i při stavbě bořilo a tvořilo jinak. Takže je pravděpodobné, že stavba chrámu sv. Jakuba je dílem několika projektantů.

Zvláštní náboženské poměry v následujících letech také zavinily, že sv. Jakub zůstával dlouho neupraven i uvnitř, tudíž se nekonaly žádné obřady.

Jedná se o definitivním vyřešení duchovní správy v Jičíně a v roce 1655 zahajuje činnost nový farář Mikuláš Skéva, který nechal chrám upravit. Bohužel nejsou z této doby zachovány žádné dokumenty o stavu chrámu. Vrchnost s úpravami nijak nepospíchala a farář v dalších letech naléhal, aby byly provedeny nejnutnější opravy.

Děkan Skéva kladl také důraz na vyčištění chrámu a položení podlahy, aby se na malém přenosném oltáříku mohly konečně sloužit mše. Peníze na nutné potřeby farního chrámu a na bohoslužby se musely vybírat z prostředků kostelíka sv. Jana na Koštofránku.

Roku 1681 stihl Jičín strašlivý požár, jemuž kromě mnoha měšťanských domů, zámku, kostelů i městské věže, podlehl také kostel sv. Jakuba. Opravovalo se velmi zvolna, dlouho, takže teprve roku 1701 byl kostel v takovém stavu, že mohl být vysvěcen.

Nejslavnější jičínské posvícení

Svěcení chrámu bylo pro Jičín velkolepou slavností. Sám hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka přijel od Smiřic do Jičína. U Valdické brány ho uvítal českým proslovem urozený pán Karel Hruška z Dnešic, toho času primátor města Jičína. Také zde byl uvítán královéhradecký biskup Gotfried Kapoun. 28. září, v den svátku sv. Václava, patrona země české, biskup za přítomnosti mnoha řeholních i množství lidu posvětil kostel sv. Jakuba, vykonal dlouhé ceremonie a zazpíval „Te Deum laudamus“. Vznešený průvod se ubíral do zámku k velké hostině. Na náměstí byla také na poručení hraběte uspořádána velká lidová veselice, pilo se, jedlo, zpívalo a veselo se bouřilo. To bylo jedno z nejslavnějších posvícení, jaké kdy Jičín prožil.